Stránky všeobecně sportovně zaměřeného oddílu s širokým polem působnosti pro děti rozmanitého věku a zájmů. ARCHIV ROKU 2014.
Stav oddílu v roce 2014 :
Věrka, David, Tomáš, Aleš, Nikolas, Kamila, Gabriela, Anežka, Matouš, Dominik, Leonard, Kryštof a Alžbětka.
Pouze kuličkáři :
Jarda
Na hostování :
Martin s Honzou - závody v Kouřimi.
Ondra se Šimonem herna a oslavy Silvestra.
Jediné, čeho jsem se doopravdy obávala byla skutečnost, že se budeme muset ve třičtvrtě na dvanáct zvednout a z Kouřimi prostě odjet, i kdybychom neměli všechno odzávoděné. Z minulých ročníků jsem naštěstí měla ty zkušenosti, že do dvanácté hodiny se stíhají všechny disciplíny a jediné, co by nám mohlo chybět by bylo vyhlašování vítězů. To je sice moc pěkný ceremoniál (pokud je v delší formě), který dětem určitě umocňuje radost ze závodů, ale není důležitější než Mistrovství republiky ve Cvrnkané. Naštěstí všechno probíhalo plynule. Dobré bylo i to, že se nezačalo okamžitě běhat, ale byl tam nějaký čas od slavnostního zahájení do prvního běhu těch nejmenších. Bylo tedy možné si jít nejdřív třeba zaskákat nebo něčím hodit než se poběží. V průběhu doby se začali hledat někteří běžci a to i ti moji :) a tak byl startérovi předán mikrofon a hned šlo vše zase o kousek lépe. Jinak organizačně bych toho ani moc nevytýkala. Jediné, co pokulhávalo byl oštěp. Tam to trvalo nějak dlouho a neustále tam byla fronta. Dalším nedostatkem bylo, že v cíli neustále někdo vstupoval do dráhy a dobíhajícím běžcům se pletl pod nohama.
U menších kategorií to byli převážně přihlížející rodiče a snad u všech ti, co zapisovali pořadí v cíli. Bylo to neskutečně rozčilující, nebezpečné (prudké zastavení mi způsobilo zranění) a hlavně zbytečné. Myslím si, že čtrnáctiletí a starší jsou opravdu schopni si za cílem zastavit sami a počkat, až si je zapíší. 
MČR Dvojic+ Neratovice 13.a14.9.14' 016.jpg
MČR Dvojic+ Neratovice 13.a14.9.14' 017.jpg
MČR Dvojic+ Neratovice 13.a14.9.14' 019.jpg
MČR Dvojic+ Neratovice 13.a14.9.14' 020.jpg
Velké plus byla ochota pani starostky, když jsme už opravdu museli odjet, schovat nám ceny a nechat nám je k vyzvednutí na radnici. Taky atmosféra byla vcelku příjemná, počasí nám nečekaně přálo a sluníčko nás příjemně hřálo, opět jsme se potkali s několika známými z minulých ročníků a hezky si popovídali a zazávodili. Akorát štafet jsme se letos neúčastnili. Měla jsem obavu, že by nás to příliš zdrželo. Tak třeba za rok postavíme dvě.
sam_0851.jpg
sam_0886.jpg
sam_0899.jpg
sam_0909 (1).jpg
Tak a teď k samotnému průběhu závodů. Dorazili jsme nadvakrát. První část naší výpravy jela autem a druhá vlakem. Samosebou jsme autem byli u sportovní haly jako první a než se druhá část výpravy přihlásila o vyzvednutí na nádraží, už jsme měli startovní čísla a začínali se zapisovat do jednotlivých disciplín. Letos, abych předešla omylům a chybám, udělala jsem si tabulku se jmény, startovními čísly a jednotlivými disciplínami a pokaždé, když jsem někoho přihlásila – zaškrtla jsem si to. Takže jsme byli všichni přihlášení všude, kde jsme být chtěli. Gabču navíc zlákal ještě běh na 600 metrů, který její kategorie neměla v rozpisu. A tak se přihlásila do tohoto závodu do kategorie starší. Měla tam už jednu slečnu ze své kategorie. 
Druhá skupina dorazila jen o chvíli později. Dostali instrukce, jak to tam chodí a měli ještě spoustu času se připravit, trochu najíst, napít a chvíli před zahájením jsme se přesunuli i s věcmi na travnatou plochu a začali se zahřívat a protahovat. Po zapálení ohně byl poněkud zdlouhavý proslov k nové disciplíně – skoku do výšky. Z obav ze zranění jsem to ani nezkoušela, ale příští rok možná do toho také půjdu. Nejvýše z nás asi skákal Martin, který překonával laťku kotoulem vpřed, což byl poněkud netradiční styl, avšak v jeho podání účinný.
sam_0912.jpg
sam_0902.jpg
Zase se přijďte kouknout, jak nám to jde :)

Super stránky (71 | 70%)
Celkem se daří (26 | 25%)
Chce to zabrat (5 | 5%)
Nic moc ( | 0%)
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one